Naše mysl má obrovskou sílu a je svobodná. I když je nám z různých stran vysvětlováno a podsouváno, čemu máme věřit, že je zcela zásadní se rozhodnout pro nějaký „světonázor“, není to pravda. Mysl každé bytosti je svobodná a není možné ji změnit bez našeho vědomí. Někdo nám může vysvětlovat, přesvědčovat nás, předkládat důkazy, ale jestli kvůli tomu skutečně dojde ke změně naší mysli, záleží jen na nás.
Naše mysl nám může pomoct i ublížit (respektive zabránit tomu, aby nám bylo pomoženo).
„Mám předepsané rehabilitace, ale já vím, že mi to stejně nepomůže.“
„Zase strávím půl dne v čekárně a bude to k ničemu.“
„Tyhle léky jsou k ničemu, kamarádce také nepomohly.“
Podobné věty (myšlenky) už nám vlastně oznamují výsledek. Pokud se potřebuji léčit, nemůžu myslí léčbu předem zablokovat. Nikdo neříká, že musíte vidět v lékaři Boha, nebo musíte věřit na energie nebo schopnosti léčitele. Stačí, když necháte svou mysl otevřenou. „Potřebuji pomoct, proto jdu k lékaři, léčiteli.“ Bez předsudků, bez očekávání nezdaru. Pokud je naopak Vaše víra v úspěch velká, je to samozřejmě ještě lepší.
Čas od času nějaká studie zpochybní účinek nějakého léku s tím, že jeho přínos byl zásluhou placebo efektu – jinými slovy, lék je sice velmi účinný, ale jeho účinná látka má vliv jen z dvaceti procent, zbytek úspěchu je placebo, tedy to, co dokázala naše mysl. Podle vědy je to špatně a já vůbec nechápu proč. Přece když naše mysl dokáže zvýšit účinek z dvaceti třeba na devadesát procent, tak je to naprosto úžasné. Nebo ne?
SÍLA MYSLI PŘI LÉČBĚ